V neděli ILB připraví vždy něco extra, čímž rozuměj, že se to "peče." Dneska jakýsi ovčí hřbet, klidně bych si to dovolil upéct sám, užívajíc koření a soli, ale bába by to nesnesla/nesnědla. Takže již tradičně nedopečené, spíše jako vařené bez jediného náznaku chuti (když nepočítám pachuť loje). Ale toho masa je fakt škoda, muselo být jehně a oni to tu tak zpizdí a následně barbarsky sežerou. Největší hnus však bývá pravidelně "omáčka", kterou bába dělá tak, že si dá to kelímku olej, mouku a protřepe! Dnes to bylo dohněda, tak že by to i trochu osmahla, tu jíšku? Výsledný dojem neměnný - už se ani nesnažím skrývat, že jím jen proto, abych neumřel hlady, a čas odčasu nahodím nějakou tu fujtablovou grimasu... Pomyslnou třešínkou na dortu bývá ještě omšelý povadlý salát, který bába před hostinou pohodí na ten zakydaný stůl.

K "večeři" již tradiční RY-CHTA. Mimochodem, filé tu jde snad obden a dnes zvečera jsem si ten blivajz pokorně odpustil. Ale hlavně - po poledni se mi zbytek připáleného rozvařeného filé podařilo vyfotit! Na pohled hnus, chuťově vážně kedr a ten smrad, ten odporný zápach rybiny! Který se mj. usídlil v myčce, takže všechno nádobí nabylo tohoto přímořského odérku...

Rybí šlichta od obědu podávaná k večeři budiž ode dneška RY-CHTA.

Ingredience: rozvařené filé od oběda, rozvařené brambory vcelku od oběda, mouka, voda.

To všechno nahulíte do jednoho kastroulu a náležitě rozmělníte na hutnou lepivou kaši, no čistě mezi námi - prostě kyt, barvy žlutobílé. Jen pro představu - tahat z té šlichty lžíci si v ničem nezadá s taháním bájného Excalibru z toho šutru, či kde to ten Artuš urval. Servírujeme pokud možno studené a největší fajnšmekři si to nandají za zadělaného talíře od skyru, polijí hafo kečupem Hunt´s a u každého sudého sousta krknou. Výsledný dojem by v nás měl vyvolat pátrání v paměti, zda-li už jsme něco tak neskutečně odporného jedli a kam na ty nevšední recepty ILB chodí...