Islanďani se vycajchnovali, když mi včera sami od sebe navrhli, abych vypadnul, když je úti tak fajně. Nabídka, která se neodmítá! Nasadil jsem terénní cvičky, batůžek a kaňonem, vřesovištěm, přes lávová pole, kamenná moře, suťoviska a sněhová pole směr hřebínek Ljósufjóll vyrazil. A opět takřka naslepo, i když tentkoráte nechyběla ani vybitá GPSka. Nakonec spokojenost maximální, úplně nahoru na horu jsem nevyšmajdal (ještě si hýčkám importovaný český pud sebezáchovy), však jsem si to vynahradil Rófuborgem cestou zpátky. Celkově hodnotím 9 body z 10, náročnost pak 4,5 z 5. Nastoupat jsem mohl určitě přes 1.200 m a ujít dobrých 25 km, jo, spokojen!Jinak bohužel návrat do reality, když se k večeři servíruje "sekaná" na sladko (či co to mělo být), kdy H. pomele veškeré šlachy, flaksy a lůj a uplácá z toho úhlednou, leč nechutnou hromádku... Ale tak je to holka šetřivá, by pro posrané papuchalčí pírko i přes palubu škuneru v Rifu skočila!
—————