Oprostím-li se od zdejšího "jídla" a toho, že chodí bába s dědkem denně do ovčína (úplně po vzoru Krkovičky) počítat a přeměřovat ty mrdky, vytane mi na mysli garáž. Sic ne ledajaká! Za ovčínem D. vybagroval mělkou jámu a teď po jejím obvodu stavíme bednění, do kterého už jsme vpravili dráty do betonu. Abychom nebyli za ekologické aktivisty, ten šalung, který obepíná ty šíny, jsme natřeli naftou (aby prý na tom neulpěl beton), která se v nadpoloviční většině vsákla do štěrkovité půdy. Metr jsem na staveništi zahlédl, dokonce i libelu, leč původně zamýšlený obdélník vypadá, jak když švihnete hranatého hada. Na ten betonový základ pak přijde stan. Ano, stan, čtete dobře! Větší fukar už je snad jen ve větrném tunelu Ferrari a oni chtějí tady, na Islandu, aby zase nasyslili nějakou tu korunku k dobru, parkovat kombajn ve stanu. Nevěříte? Věřte!
Budoucím generacím jsem pak zanechal vzkaz na "zdi" od ovčína...
—————