Den 180. - to byl ale hnus!

K "obědu" zvlášť maso, brambory, omáčka z vypečeného loje a marmeláda z rebarbory, k "večeři" to samé v jednom kastrolu. Pět minut, víc to nešlo, ani jsem nepoděkoval, neb vážně není zač! Tohle není vaření, ale gastroterorismus!!! Za ten by se mělo popravovat! Jen když si vzpomenu, jak na mě ta bába čuměla, když se mi z toho guláše během dušení čoudilo, no to snad hovoří za vše. Jinak právě teď jsem zahodil isl. vlajku pod stůl a jdu se demonstrativně umýt.

Závěrem Vás zvu na barevnou bublající procházku do vnitrozemí Islandu...