Den 167. - elektrika?

Většina islandské elektrické energie jde z vody do hliníku. To radši osvětlím: rozuměj, že pochází z hydroelektráren a směřuje primárně do hliníkáren, kde se jí spotřebuje snad 3/4 veškeré produkce. Nám tu teď RARIK (myslím, že monopolní státní el. firma) šteluje podzemní trojfázi namísto jednofáze, která doteď visí na sloupech. Dost osvěty! Jen jsem nechtěl zas psát o bábě, ale musím...

Je to už drahně týdnů, co jsem ještě vaříval (po následné zkušenosti už ten blaf jen pasivně očekávám) zlevněnou "Euroshopper" ovesnou kaši, když tu se mi pod vařečku přimotá ILB.

ILB: Ha? Ha! Ha? HUabl, kablaf! Too much water there!

Z: OK, se neposeru, tak uliju, no! Ano, vážení a právě nyní ILB postihuje agónie, semtam si poskočí, zaprská a řve na celé kolo:

ILB: Nei! Nei! Nei! A rve mi pod ten hrnec cedník, by ni sebemenší zrnko toho hnusného ovsa nepřišlo vniveč. Však zcela zbytečně, protože ulívám velezkušeně bez jediné ztráty. Tady musí být čtenář obeznámen s tím, že na jednu stranu se ta škrtka míní posrat kvůli pár zrnkům ovsa, aby pak stejně v kastroulu zbylo a sama posléze zbytkem té šlichty pravidelně ucpávala dřez. Psychologii jsem teda nestudoval, ale k idiocii to určitě nemá daleko!