Den 145. - vážně kentus

Monstrkuchařka H. je stále v Reykjavíku u muže, S. s D. vyrazili na dovču, zpomalený A. taky vypadnul, a tak jsme tu s G. zbyli sami. Ten se chopil kastrolu a špaget a dal se do kuchtění. Nejvíce mě však "láká" nikoliv libou vůní připalujících se těstovin, nýbrž i přes dvoje zavřené dveře jasně patrným posmrkáváním; v tom je vyloženě expert! Zas ale to nejlepší si nechává obyčejně na konec, až ke stolu, to bude mít zase grády, až to svoje obludné preludium pustí všemi možnými otvory... Se náramně těším :-) Každopádně tohle nechutné počínání plně koresponduje s místním Desaterem, bodem 9.