Kniha návštěv

Datum: 30.04.2012

Vložil: Zdeci Hovnomet

Titulek: Re: jak se vede

Zdar!
Jo, Harpije to jistí - je tam tak nějak přes noc a pak přes den střídačka s manželem. Jehňata všude - nejen psi je roztahali po celé farmě - tu narazíš na hlavičku, tam zase na nožičku a za traktorem je jich celá hromádka. Myslím, že tak 100 už jich mohlo vyskočit z pupků a ty tuhé rošťáky hned vykuchají a hodí do kýblu, anebo psům, prostě klasika. Tu je hnus jaxviň, koukni do "Prologu"! Nic, jdu jich zas pár schytat za uši řemdihem - posraným kravím ocasem...

Odpovědět

—————

Datum: 25.04.2012

Vložil: mamka

Titulek: stale vše čtu dokola a zírám

tak máme také jedno zvíře na balkoně. Holuba,maji v truhlíku na kytičky 2vajíčka,bylo na ně špatně vidět,tak jsem je o 10cm posunala a holub se naštval a jedno vajíčko odsunul tam kde bylo a sedí vosel na jednom! Na internetu jsem si našla,že se narodí za 18dní,tak uvidíme.Píšu ti takové koniny,le snad ti to nevadí,pa mamka a tatka.

Odpovědět

—————

Datum: 26.04.2012

Vložil: Zdeci

Titulek: Re: stale vše čtu dokola a zírám

V pohodě, já mám před barákem hejno labutí a za barákem hnízdí racci. Semtam káně a do toho všeho psi, koně, ovce, krávy, kočka, mouchy, teď začali komáři...

Odpovědět

—————

Datum: 24.04.2012

Vložil: packa

Titulek: to moc nezbohatneš

KOlik si tam vlastně vyděláš takhle tam všechno prochlastáš?? Ay si se měl za co vrátit do levných Čech jestli nespadneš pod rošt mezi hovna a sračky.

Odpovědět

—————

Datum: 24.04.2012

Vložil: Zdeci

Titulek: Re: to moc nezbohatneš

200 000 ISK/měsíčně brutto, pracovní doba cca 70 hodin týdně (původně bylo ve smlouvě 40 - ani hovno, zlatá rybo), "žrádlo" + ubytko 2000 ISK/den, dál odečti daně apod. Měsíčně to dá možná tak 17 tis. KČ čistýho, když tam započítám + 10 % mzdy na dovolenou...

Odpovědět

—————

Datum: 24.04.2012

Vložil: packa

Titulek: jak a zaco nakupovat na Islandu

MĚNA ISLANDU
Na Islandu se platí v islandských korunách – króna, zkratka ISK. V současné době (2010) se kurz pohybuje kolem 15-16 korun českých za 100 korun islandských. Zjednodušeně - na Islandu dělíme zhruba šesti, abychom dostali částku v nám známých korunách českých. Mince jsou v hodnotě 1, 5, 10, 50, 100 ISK, bankovky pak 500, 1000, 2000, 5000.
SMĚNA A PLACENÍ KARTOU
Směna peněz je možná pouze v bankách, klasické směnárny tu neexistují. Další možností, jak získat místní měnu, je vybrat peníze z bankomatu, pouze pozor na poplatky, které si k výběru v zahraničí připisuje vaše banka.

Zato platba kartou je možná v podstatě kdekoli a za cokoli. Občas se říká, že Islanďané přešli od směnného obchodu rovnou k bezhotovostnímu styku. Snad jediné, co tu s kartou nepořídíte, je lístek na jednu jízdu přímo u řidiče v autobusu v Reykjavíku. Ten navíc vyžaduje drobné a nerozměňuje. Kartou se platí často i u benzínové pumpy a to přímo u stojanu. Tam chybí jakákoli obsluha. Naštěstí povětšinou se dá v menu automatu zvolit některý ze světových jazyků.

NÁKUPY JÍDLA A PITÍ
Pro nákup potravin je nejvýhodnější využívat síť supermarketů Bónus. Hledejte ošklivé šklebící se růžové prase na žlutém podkladu a nemůžete se splést. Z dalších řetězců jmenujme Krónan (modifikovaný žlutý usmíváček), Samkaup, Nettó nebo Kjarval. Delší prodejní dobu mají 10-11 a 11-11 (název naznačuje, jak je otevřeno), které ale najdete jen ve větších sídlech, jako je Reykjavík nebo Akureyri.

Větší výběr, specializovanější či exotičtější (z islandského hlediska – takže třeba kapustu), a tudíž dražší zboží koupíte v síti Noatún nebo Hagkaup. Drogistické zboží seženete v supermarketu nebo v lékárně (Lyfja nebo Ápotékarinn). Obecně platí, že na Islandu nejsou příliš obvyklé specializované obchody, vše válcují supermarkety. Občas narazíte na pekárnu (bakkarí) nebo rybárnu (fiskbúðin, fiski-saga), ale opět se to týká hlavně větších sídel.

Naopak v menších osadách a na venkově je častým jevem, že základní potraviny můžete pořídit pouze v rámci nebo v blízkosti benzínové pumpy, kde najdete i státní obchod s alkoholem Vínbuðin, rychlé občerstvení a půjčovnu DVD v jednom. Základní nabídku restaurací u benzínových pump, tzv. veitingar, tvoří kafe, párek v rohlíku, různé hamburgery s hranolky a smetanová točená zmrzlina na všechny způsoby.

Pozor na otevírací hodiny obchodů. Našince zhýčkaného z domoviny tím, že je otevřeno prakticky kdykoli, může překvapit, že obchody otevírají zpravidla kolem 11-12 dopoledne a zavřou kolem 18. hodiny. K odhadu času nepřispívá ani to, že v letní sezoně je světlo pořád, a tak máte pocit, že je na vše dost času. Ještě kratší a pro zákazníka nepříznivější otevírací dobu mají státní obchody s alkoholem.

Pro základní orientaci ve vybavení jednotlivých měst, sídel a osad službami, spolu s otevírací dobou a telefonním spojením se vyplatí při příjezdu v turistických informacích získat stručného průvodce po Islandu, který je zdarma a který v aktualizované verzi vychází každý rok. Anglický název je Around Iceland, existuje ještě verze německá a samozřejmě islandská.

Pokud potřebujete dokoupit cokoli z vybavení, nejlépe je dostat se do předměstské zóny, kde se zpravidla nachází některý z velkých obchodů zaměřených na domácnost a hobby. Na Islandu Byko nebo Europris. Pro outdoorové a sportovní vybavení např. síť obchodů Ellingsen nebo Útilíf. Co se týká nákupních zajímavostí – na Islandu prakticky neexistují otevřená tržiště – asi kvůli velikosti země a počasí. Jediný zástupce tohoto druhu je bleší trh Kolaportið v Reykjavíku ve velké budově hned vedle přístavu. Otevřený je vždy o víkendu a kromě oblečení, bot, knih, domácích potřeb, CD a DVD tam najdete i část s tradičními islandskými potravinami – čerstvé ryby a pekařské výrobky.

ORIENTAČNÍ CENY NA ISLANDU
(léto 2010 v ISK/CZK - přepočet 100,-ISK / 16,-CZK)

Tyto příklady jsou pouze orientační, ceny se mohou velmi lišit dle typu obchodu a jeho umístění, dále dle typu a velikosti konkrétní potraviny. Obecně platí velký rozdíl mezi cenou základních potravin v supermarketu a cenou za potravinu, která byla nějakým způsobem upravována, protože jsou tu drahé služby.

Orientační ceny na Islandu

Produkt Cena (ISK / CZK)
toustový chléb balení dle druhu 200-360 / 32-58
bageta 130/21
mléko 1/4 l 64/10
jogurt dle velikosti, typu a příchuti 75/170 / 12/26
skyr (něco jako tvaroh s příchutí) 120-140 / 20-23
sýr typu pomazánkové máslo s příchutí, ale malé balení 160-200 / 25-32
sýr gouda plátky, cena za kg 1550-1750 / 248-280
salám 429 / 70
šunka – plátky balení 180 / 30
jedno vejce (obvykle v krabičce po 6(12)ks) 80 /13
1 kg rýže 160 / 26
Plechovka 0,5 kg fazolí 100 / 16
jablka za kg 115-240 / 18-38
banány za kg 260 /42
malá cherry rajčata plastiková krabička 285 / 46
víno hrozny kg 460 / 74
paprika kapie za kg 698 / 112
okurka hadovka za kus 120 / 20
brambory 100 / 16
1l zmrzliny v boxu v supermarketu 400 / 64
točená zmrzlina dle velikosti a extras 450-700 / 72-112
čokoládová tyčinka 165-200 / 27-32
1 litr pomerančového džusu 200 / 32
coca-cola 0,33 plechovka supermarket 90/ 15
coca-cola 0,5l láhev - občerstvení 220 / 35
pivo ve státním obchodě s alkoholem – plechovka 280-320 / 45-52
pivo 0,5 l v hospodě, baru, restauraci 700-900 / 112-144
víno láhev 0,7 l ve státním obchodě s alkoholem – různé cca 1 550-2 400-... / 248-384-...
víno sklenice 2dcl v restauraci 800-1 400 / 128-224
brennivín (místní kořalka) láhev 0,7 ve státním obchodě s alkoholem 4 600 / 736
panák v baru dle druhu 1 400 – 2 000 / 224-320
káva v kavárně dle druhu 300-450 / 48-72
malá sladkost ke kávě - muffin apod. 350-600 / 56-96
párek v rohlíku 280-320 / 45-52
menší rychlý oběd sendvič, sushi 1 100-1 500 / 176-240
lepší večeře hlavní chod – např. ryba, steak 3 500–4 200 / 560-672
CD s místní hudbou 2 500 / 400
mapa 500-2 000 / 80-320
pohled (65)-80-150 / 11-13-24
poštovní známka do ČR (Evropa) 165 / 26
poštovní známka do USA 220 / 35
poštovní známka po Islandu 90 / 15

Odpovědět

—————

Datum: 24.04.2012

Vložil: Packa

Titulek: Pivní zásilka

Nazdar zdeci, tak jsem se koukal na stránky české počty s cílem, že tam najdu rozumnou cenu za zaslání obchodního balíku jehož pivní obsah by ti jistě prodloužil tvoji životnost na islandu. Cena je však otřesná něco málo přes tisícovku a to nemluvím o nějaké celní kontrole, která platí na Islandu. Při psaní tohoto textu poslouchám radiožurnál a slyším jak kdesi u nás havaroval kamión s pivem všude plno lahváčů. No už to tak vypadá, že toto by byla jediná tvoje spása - - však těch hospod tam u vás moc nebude že????? No užij si alespoň to málo co sis koupil. Zatím zdar Packa

Odpovědět

—————

Datum: 20.04.2012

Vložil: Packa

Titulek: Islandští koně

Islandští koně
Malí, ale houževnatí a silní islandští koně jsou považováni za nejčistokrevnější plemeno na světě. Alting totiž hned v roce 930 zakázal dovoz dalších koní z pevniny, který ostatně platí dodnes, a tak se plemeno po celá staletí vyvíjelo jen z koní dovezených před tímto datem…
Jako první se na Island dostali norští poníci a fjordští koně (fjordlingové), postupně pak ještě koně ze Skotska, Irska a z ostrova Man. Šlo tedy vesměs o malé koně severského typu, jejichž křížením vznikl základ budoucího chovného stáda islandského koně. Ten tak patří ke starodávné rase, která v jiných částech Evropy vymřela, ale v izolaci vzdáleného ostrova přežila. Zatímco v té době byl v Evropě kůň vzácností a jízda na něm privilegiem vojevůdců a zámožných lidí, na Islandu jezdili lidé na koních jako na běžném dopravním prostředku, který měl doma ve stáji každý farmář…

Odpovědět

—————

Datum: 20.04.2012

Vložil: Zdeci

Titulek: Re: Islandští koně

Icelandic cattle
Icelandic cattle are a breed of cattle native to Iceland. Cattle originally came to Iceland with settlers around 1000 AD. Icelandic cows are an especially colorful breed. Icelandic cows have been genetically isolated for centuries, but are most closely related to a breed in Norway called Blacksided Trender and Nordland Cattle. They are have been protected by strict disease-prevention measures. According to the Agricultural University of Iceland, it would be more cost-effective to replace Icelandic cows with Swedish cows. However, some have argued that Icelandic Cows are part of Iceland's cultural heritage and should not be replaced.

Odpovědět

—————

Datum: 19.04.2012

Vložil: Packa

Titulek: Island v rouše beránčím

Dovolil jsem si zde na tvůj blog vložit zajímavé počtení, o tom jak to vlastně na Islandu s těmi ovečkami je.
Autor ........................neznám
Islandskou realitou inspirovaná úvaha o lidech, ovcích a medvědech.
„V zemích na pobřeží severního Atlantiku respektují životní protředí, aniž by se o to zvlášť snažili,“ říká ve svém posledním vydání Lonely Planet.
Podobně se například na stránkách staty.oktip.cz dočtete: „Island je zemí, kde je ekologie na prvním místě.“ A Severské listy dokonce vysvětlují, proč na Islandu není potřeba zřizovat biosférické rezervace: Soužití s přírodou a její respektování je totiž „neodmyslitelným a příznačným rysem životního způsobu a součástí hodnot… této země“ a vytváření daného typu chráněných území by na Islandu mělo relativně malý význam „protože celý ostrov tvoří jednu velkou a unikátní biosférickou rezervaci“ (Macháček, 2004). Uvedený pramen se odvolává na „řadu poznatků a argumentů, o nichž se hovořilo při setkání pořádaném Islandskou sekcí Severské společnosti…“
Deklarované ekologické cítění seveřanů mi bylo milé. Tak přece je aspoň někde národ, který si přirozeně váží svých přírodních krás a pečuje o ně. Před cestou na Island jsem se těšila na panenskou přírodu jejich země i na setkání s jejími environmentálně uvědomělými obyvateli.
Země, dřevo, voda, vzduch
Island je krásný a čistý a radostí vás naplní už sám vzduch: svěží, voňavý, nádherně čistý. Setkání s ekologičností místních obyvatel však vedlo spíše k deziluzi. Myslím, že jejich ekologické cítění není o nic vyšší než naše. Jen mají prostě štěstí na geotermální a vodní energii a obývají svou ostrovní zemi v hustotě 43x nižší nežli my (zhruba zde žijí 3 lidé na km²). Takže udržet vzduch čistý prostě není obtížné.
Když jsme navíc pozorovali módu velkých terénních vozů, skutečnost, že odpad se zde prakticky netřídí, doslechli jsme se o lovu velryb a výstavbě další velké hliníkárny (Island vyrábí přepočteno na obyvatele nejvíce hliníku na světě), obrázek ekologického národa se rozplynul jako pára nad hrncem.
Snad největším ekologickým problémem je v zemi ohně a ledu půdní eroze. Island leží nad Středoatlantickým hřbetem, linií rozestupu Severoamerické a Eurasijské zemské desky. Tím se vysvětluje sopečná aktivita na ostrově a potažmo i vysoká náchylnost půdy vůči erozi. Zemina čerstvě vzniklá zvětráváním lávy totiž postrádá lepivé částečky jílu, takže je-li obnažena, voda i vítr ji bez potíží odnášejí. Odlesnění a vypasení bylin, které svými kořenovými systémy půdu zpevňovaly a chránily proti větru, zde tedy má vážné následky.
Odhaduje se, že od osídlení Islandu Vikingy před zhruba 1100 lety bylo zničeno přes 60 % vegetací pokrytých ploch. Nejvíce přitom utrpěly lesy, jež původně pokrývaly 28% plochy ostrova. Převládaly nízké, listnaté, druhově nepříliš bohaté lesní porosty složené zejména z bříz (Betula pubescens a B. nana) a vrb (Salix lanata, S. herbacea, S. callicarpaea). Takzvané březové křivolesy, jejichž zbytečky se můžete projít například v národních parcích Skaftafell nebo Jökulsárgljúfur či v lokalitě Þórsmörk, mají jedinečnou atmosféru. Zajímavé jsou také porosty břízy trpasličí, které vám sahají tak zhruba do půli lýtek. Na většině území však původní lesy zmizely brzy po příchodu lidí. Stromy padly za oběť tepelné pohodě prvních osadníků a pastvinám pro jejich stáda. V současné době je zalesněno pouze něco přes 1% území. Odlesněním však degradace rostlinného pokryvu nekončí. Mnoho původních luk se totiž v důsledku intenzivní pastvy změnilo v kamenité pouště a polopouště. Dnešní Islanďané sice získávají dost energie ze země a vody (hydroelektrárny, geotermální vytápění domů), ovce jsou však stále připraveny zlikvidovat jakýkoli semenáček, který by si zde razil svou cestu k životu.
V obcích je přitom patrné, jak Islanďané stromy milují – neobejde se zde bez nich prakticky žádná zahrádka, a že jich je ve zdejších městech, charakterem spíše vesnic, spousta. Přesto zůstává jejich země odlesněna. Tedy – ne že by se nic nedělo, existuje zde zákon o lesnictví a prevenci eroze a v roce 1974 parlament dokonce vydal zákon o znovuzalesnění země. Navíc zde od roku 1907 funguje Společnost pro ochranu půdy a v zalesňování pomáhá řada nevládních neziskových organizací jako Landvernd (Svaz ochránců životního prostředí), Islandská lesnická společnost, Islandský svaz mládeže a další (Gutzerová, 1999). Společnosti pro ochranu půdy se za sto let existence podařilo téměř 2% území ostrova oplotit a osít rostlinami, jejichž kořenové systémy půdu účinně chrání. Sem tam jsou dokonce k vidění kousky země osázené stejnověkkými sazenicemi listnáčů či jehličnanů v pravidelných rozestupech. V porovnání s řádově rozsáhlejšími územími, kde eroze probíhá zcela nekontrolovatelně, však působí spíše jako šperk na nahém těle a člověk má pocit, že hlavní příčina eroze, ovce, které často vytrhávají vegetaci i s kořínky, je zde zcela přehlížena a nerušeně koná své skázotvorné dílo dál. Vždyť jsou to taková milá zvířata. Kdo by co vyčítal ovečkám a beránkovi, kdo by se zlobil na roztomilá jehňátka.
Drzé květiny a ovce spasitelka
Obecní pastviny sice měly odedávna své regule, více než tisíc let starý islandský zákon říká, že „na pastviny nesmí býti vypuštěno tolik zvířat, aby v případě odebrání jednoho ostatní ztloustla“ (Gudmundsson a Thorhallsdottir, 1999). Též se již nikde volně nepasou prasata, která by půdu rozrývala a škodila jí tak více než ovce. Bohužel se farmáři snaží pastvinám prospět i méně šťastnými způsoby – například pomocí průmyslových hnojiv, a to přesto, že experimenty ukazují, že jehňata na takových loukách prospívají stejně nebo hůře než na loukách nehnojených (Gudmundsson, 1996). Že při tom nešetří naznačují hromádky vysypaného hnojiva, jež jsou tu a tam k vidění. Volná pastva určitého počtu zvířat je dodnes povolena víceméně všude mimo národní parky, byť pouze od 15. července do konce září.
„Přístupy k ochraně přírody na Islandu se nám mohou někdy zdát svérázné. Zatímco u nás se snažíme o ochranu posledních zbytků původních biotopů a zvláště v těchto územích ničíme cizí zavlečené druhy, Islanďané mají radost z každé, byť cizí rostliny, která je schopna na Islandu růst,“ napsala Naděžda Gutzerová v časopise Šumava (Gutzerová, 1996-7). Běžní lidé možná ano, ochranáři však zdá se nikoli. V informačním středisku největšího islandského národního parku Skaftafell je umístěna veliká tabule, jež srdceryvně líčí boj proti erozi pomocí vlčího bobu (Lupinus nootkatensis). Tato krásná, zhruba třičtvrtě metru vysoká bylina pochází z Aljašky a Aleutských ostrovů. Islanďané se v roce 1945 rozhodli, že s pomocí jejích kořenů zpevní svou půdu. Vysévali ji za tímto účelem dokonce z letadel a hezky to fungovalo, krásné rostliny s velkými modrými květenstvími zpevňovaly kritické plochy a navíc je obohacovaly o dusík. Jenže provedly něco co neměly – začaly se šířit i mimo zamýšlené oblasti. Ochranáři reagovali hbitě, leč hystericky. Vlčí bob se v jejich očích náhle změnil z pomocníka v nepřítele, jehož je nutno hubit všemi prostředky. Naštěstí po nějaké době odložili herbicidy a nyní již jen opěvují ovce, které vlčí bob spásají. Paradoxně jim nedochází, že jsou tam, kde byli na začátku – s erozí nepohnuli, jen povýšili ovce na spasitelky. Minimálně jsme mezi jinak komplexními informacemi zmíněného parku nenašli ani náznak informace o souvislosti mezi erozí a pastvou.
Nevinnost sama
Ovcí je na Islandu přibližně tři čtvrtě milionu, tedy asi dvaapůlkrát víc než lidí – a v létě je potkáte doslova všude mimo pouště a národní parky. Islandské plemeno ovcí je světoznámé a ostrované jsou na ně pyšní. Mimochodem je zakázáno na Island ovce dovážet – to aby zůstala zachována čistota plemene, jehož genofond je údajně shodný s genofondem zvířat dovezených před mnoha stoletími Vikingy. Islanďané vychvalují temperament, vlnu, a zejména maso svých ovcí. Dříve zde tato zvířata sloužila též jako zdroj mléka, jehož vysoká produkce je plemenu vlastní dodnes, nicméně zůstává ponechána jehňatům. Kdo by dnes tato zvířata dvakrát denně sháněl a dojil. Též vlna, byť kvalitní, nebývá vždy zpracována. Jen maso je stále s oblibou využíváno – jehněčí případně skopové tvoří zhruba polovinu masité stravy průměrného obyvatele.
Milé ovečky tak stále spasou na co přijdou a eroze způsobená jejich činností je obrovská. Pro ekonomiku země již nejsou zdaleka tak důležité jako tomu bylo dřív, přesto jejich počty výrazněji neklesají. Z rozhovorů s místními soudím, že je to nejspíš proto, že tato zvířata milují. Na přímou verbální konfronaci s destruktivní činností ovcí Islanďané souvislosti buď popřou, rozhovoří se o tradici nebo – a to ze všeho nejčastěji – pokrčí rameny.
Možná lásku Islanďanů k těmto destruktivním bytostem způsobuje jejich nevinná vizáž, možná tradice. I nefarmáři nejspíš vnímají tato zvířata jako součást národního bohatství, součást sebe sama. Kognitivní obrany ega pak způsobují, že ničivý dopad ovcí na krajinu omlouvají, zlehčují, nevnímají, či dokonce popírají. Zkrátka: nedají na ně dopustit. A tak tato bílá (ale i hnědá nebo černá), rohatá i bezrohá zvířata formují jejich krajinu dál. Potulují se většinou po dvou, po třech a nízký stádní instinkt jim umožňuje lépe využívat chudé pastviny. Jan Burian ve svém cestopise píše: „Řidiči automobilů mají za povinnost se ovcím vyhýbat… Je-li někde tunel, jsou v něm zaručeně i ovce. Sem tam si vykračují proti autu či autobusu a jsou úplně hluché, když se na ně zatroubí. Jindy poplašeně přebíhají těsně před koly.“ Po dvanácti letech od Burianových zkušeností se sice ovce pod kola již tolik nepletou, nezdá se však, že by jich bylo méně. To spíš že aut je více a jezdí rychleji, takže procházka po silnici již ztrácí na přitažlivosti.
Přiznávám, že mě islandská realita spíše vyléčila z pohádkové představy o zlých vlcích a hodných ovečkách, a v některých lokalitách jsem milé ovce vnímala spíše jako parazity krajiny, jíž by pár vlků prospělo. Přirozeného nepřítele ovce na Islandu nemají. Občas sem sice připluje na ledové kře lední medvěd, a zcela jistě by se zde časem usídlila spokojená místní populace, jen kdyby místní statkáři nevítali ledové ztroskotance s namířenou kulovnicí. Mírumilovné soužití lidí s medvědy možné není. Nebylo ani dřív a dnešní době už teprv ne – vždyť počet obyvatel ostrova stoupl za poslední století čtyřikrát. A tak zůstává pouze na lidském, potažmo politickém rozhodnutí Islanďanů, nakolik si svou zemi nechají vypást.

Odpovědět

—————