1. začínáme jíst z talíře,
2. posléze přichází na řadu stůl, z něhož ujídáme zejména drobky a grautur,
3. probíráme umaštěné vousy, by ani hranolek nepřišel nazmar,
4. dezertem budiž omáčka z trička, zejména ten na rukávu se dnes vyvedl,
5. vše splachujeme písčitou vodou,
6. největší gurmáni mohou sebrat i nějaký ten vitamín (paprika a spol.) ze země,
7. Češi opouštějí tuto svébytnou "hostinu" opět předčasně...

Tak dnes jsem se musel u stolu smát nonstop 5 minut. Scénka jak z nějaké grotesky, no představte si:

• H. furt nakukuje do kastrolu, kde je filé tak pro 2 lidi,
• u stolu nás je 7, takže někomu pšenka nepokvete,
• H. neustále kontroluje velikosti jednotlivých porcí, když se každému čumí přes rameno,
• já začínám s bramborami, které se tu vaří samozřejmě vcelku a ještě se šlupkou,
• H. to furt hlídá, aby si vzal každý rybičky jen tak na špičku vidličky a zbylo na všechny,
• G. má hlad a na nějaké limity tak sere,
• čímž jsem zůstal jen o bramborách.

No ještě tam žerou jogurt, ale na to už mi došel smích. Natočit to, mám Oscara v krátkometrážních snímcích o nordické debilitě, či jak to nazvat! Se nažeru až odpoledne, kdy se povětšinou meze nekladou a každý papinká, na co má chuť, i když je to dost omezené a za studena. No to snad není ani debilita nebo já už fakt nevím, tohle to! Samozřejmě když jsem dával H. talíř po pozření 2 brambor, nezapomněla se tomu zas smát; to je na pořádnou myslivnu přijít tomu na kloub, proto chci zůstat naivní a nicnevědoucí... Napadá mě, že bych mohl na ten stůl po nějaké té její "dobrotě" přidat něco natráveného do foroty a ona by se ponejprv za břich popadala a pak to zavařila. Jo a ještě před mým předčasným odchodem to D. vyšperkoval parádním krkancem, takže zkusíme i Oscara za scénář.

Tímto se chci tak trochu vrátit k tomu, jak mě H. hnala s vypraným prádlem ven do toho orkánu (měl jsem štěstí - na zdejší poměry vánek). Právě zde mě fascinuje ta jejich neskonalá zabedněnost, tvrdohlavost. Prostě ale absolutně vůbec nechápou, že existují i lidé odlišní, bez 15 děr na ponožkách, co imrvére neposmrkávají a nesdílí stejně extrémní názory (nechtěl jsem psát, že pro lidi ze středu Evropy jsou to prostě magoři!).

K té aviváži - H. na mě číhala jak na vraha, aby mě hned po poslední otočce bubnu tím svým ale opravdu nepříjemným hlasem, kor kombinovaným s tvrdou isl. angličtinou (zní odporně germánsky), vylifrovala ven. Jako něco jako tolerance tu prostě neexistuje.

Tak a k té "myčce" - každý den si říkám, kde jsem se to octl, když mléka usrkávám. To totiž smrdí ještě hůř jak vše kolem - zejména ovčinou a rybinou. Sklenky z myčky vzešlé na sebe totiž ale exkluzivně berou veškeré smrady z nádobí smyté a první týden jsem opravdu těžce nesl. Tu si prosím povšimněte té paralely, kterou Islanďan nikdy nepochopí (prostě on je doma, je to všechno jeho, ty jsi jen úplatná náplava a budeš tu makat) - vše, ale opravdu vše tu odporně smrdí (proto si pořádně zavírám a i na onu aviváž došlo) a nemůžete do domu vnést ani špetku svěží vůně (ne, to není reklama na králíčka), ať už je jakákoliv.

ZABEDNĚNOST, ZABEDNĚNOST, ZABEDNĚNOST!!!