Jsem to ale hňup! Po "večeři", což byly jako vždy studené zbytky od oběda, ILB pohodila na stůl ošatku s ovocem - banány, jablka, pomeranče! To tu ještě nešlo, pročež se z jedničky chopím toho největšího citrusu; čímž je mé chápaní v koncích. Zrada! Nechápu, jak si jen může vůbec dovolit takovou kardinální nestoudnost dát na stůl před gurmeta Denjka shnilé ovoce? Ano, ten pomeranč byl takové jakoby plazmatické konzistence, prostě jsem nevěděl, jak ho uchopit a celé to pochopit. Nepochopil!
—————