Tímto se chci tak trochu vrátit k tomu, jak mě H. hnala s vypraným prádlem ven do toho orkánu (měl jsem štěstí - na zdejší poměry vánek). Právě zde mě fascinuje ta jejich neskonalá zabedněnost, tvrdohlavost. Prostě ale absolutně vůbec nechápou, že existují i lidé odlišní, bez 15 děr na ponožkách, co imrvére neposmrkávají a nesdílí stejně extrémní názory (nechtěl jsem psát, že pro lidi ze středu Evropy jsou to prostě magoři!).
K té aviváži - H. na mě číhala jak na vraha, aby mě hned po poslední otočce bubnu tím svým ale opravdu nepříjemným hlasem, kor kombinovaným s tvrdou isl. angličtinou (zní odporně germánsky), vylifrovala ven. Jako něco jako tolerance tu prostě neexistuje.
Tak a k té "myčce" - každý den si říkám, kde jsem se to octl, když mléka usrkávám. To totiž smrdí ještě hůř jak vše kolem - zejména ovčinou a rybinou. Sklenky z myčky vzešlé na sebe totiž ale exkluzivně berou veškeré smrady z nádobí smyté a první týden jsem opravdu těžce nesl. Tu si prosím povšimněte té paralely, kterou Islanďan nikdy nepochopí (prostě on je doma, je to všechno jeho, ty jsi jen úplatná náplava a budeš tu makat) - vše, ale opravdu vše tu odporně smrdí (proto si pořádně zavírám a i na onu aviváž došlo) a nemůžete do domu vnést ani špetku svěží vůně (ne, to není reklama na králíčka), ať už je jakákoliv.
ZABEDNĚNOST, ZABEDNĚNOST, ZABEDNĚNOST!!!
—————