Den 40. - wapka

Venku krásně, sluníčko nabývá na síle, čerstvý větřík, leč vanoucí jen zlehka, no a najednou workoholik Gunnar s nepromokavým mundúrem a slovy: "Denek, meira skíta, chacha!" Posléze přiváží wapku, do ruky dostávám ochranné brýle a jsem vyslán na hromadu hoven za rohem. Áha, Zdenda jde zas do sraček. Tentokrát jsem si i hlasitě zaláteřil, neb wapka vyhazovala pojistky, hovna mi kazila imidž takového toho severského drsňáka, co se bojí jen prázdné lahve, a jakmile mi ovčí a býčí srance překryly hledí a vyplombovaly veškeré řezáky, jal jsem se ku obědu pěkně vybarven a vyvoňán hrnouti... Zdravě nabuzen (ještě od hoven) jsem u stolu bez bázně a hany vybalil, že zítra má být fajně a mažu do hor za domem. Což zákonitě vyvolalo diskusi (asi o drzé spodině, co si moc vyskakuje na cizím panství), z níž jsem byl okamžitě vyčleněn, a když už jsem spořádal ten kus teplého masa, vlažné omáčky a rozvařené brambory, dostalo se mi i odpovědi - já!