ILB, extrařídké bobany Tvenny, dědkovy fousy na stole, skopové krvavé flaksy, orkány, škopek za půl sta.

Krom toho, že právě dorazil nějaký arabáč, máme v pokojíku hic jak v zavařené ponorce. Ale není tu kdo, no kdo? ILB, ni G. a ani Ropušák. Na horizontu jsem zahlédl rudé Budweiser logo, tož to půjdu asi zkontrolovat - teoreticky by tak mohlo dojít na první a zároveň poslední islandský točený škopek. Jinak Česko na mě dneska vykouklo zpod židličky v autobuse, konkrétně Vítkovice.

Jo, tak Búdardalur fajn! V minibusu jsem si strategicky sednul na čtyřku dozadu, kde kolovalo nejvíc šnapsu, a než jsme dorazili, už se zpívalo a tak. Já si opět v opilosti neodpustil pořádně zašňupat, z čehož měl prdel skoro celý kulturák. Vlez 3000 ISK je teda sakra pálka, ale chlast si tu všude vozíte s sebou, takže pivo jsem měl nakoupeno předem a popařit se dalo celkem solidně. Poslední fotka se škrtem G. vpravo.

Pozor, neplést s Ondrovým oblíbeným 300: Bitva u Thermopyl! I když to tak může ve finále dopadnout.

Ačkoli tu panuje jakési napětí mezi mnou a G., oslovil mě tento hulvát, bych se přidal, aby nemuseli ti vejlupci toliko za minibus cálovati. Inu, cokoliv lepšího večera s ILB a dědkem, kteří se denně (vzájemně přeřvávajíc jeden druhého) s otevřenými hubami plněnými popcornem čumí do půlnoci na řvoucí bednu. Volba jasná! Bude to koštovat nekřesťanský prachy, ale budiž, když je to naposled. Zítra bych pak mohl konečně bábě na stůl naservírovat nějakou tu dobrůtku sycenou kyselinkou chlorovodíkovou...