Došlo pivo, jednu ruku mi přišlápla kráva, tu druhou jsem si tou chromou skvostně rozkrojil a k večeři dryák od oběda, no ty vole krávo, to na náladě nepřidá!

Po téměř měsíci na Islandu mě Gunnar taky jednou vyvez, a to hned pod ledovec Snaefellsjókull, kde jsem se poprvé setkal s opravdovým, no nelžu Vám, regulérním gejzírem. Samotnému výronu smrduté zelené kapaliny předcházela tato rozprava:

G: Fill the fuel, I must go.

Z: And does it have automatic stop?

G: Sure, the same like at petrol station!

A nemusíš být ani Vašík Klauzů, aby Ti docvaklo, že to žádnou stopku nemělo. Nicméně podívaná velkolepá - já si zrovna fotím opodál panorámata (včetně předmětného traktoru) a z traktoru stříká na všechny strany nafta do vzdálenosti cca 2 metrů. Jinak z újem na zdraví bych přihodil, že se mi fajnově oprudily uši (Mach by tu červenou záviděl) - asi z té jejich debilní řeči, no a pak taky levé koleno vypovídá službu.

Výron v rozkvětu - lze krásně spatřit louži pod traktorem

Konečně jsme vylifrovali několik chumlů ovcí i s jejich malými pazdráty na lučiny, by erozi opět podpořili. Pro nás méně práce, pro Island zas trocha devastace. Jakožto promovaný šprudlér jsem si dovolil natočit i krátký film ale úplně o hovně; TADY!

Se mi zdálo, že nemohu hýbat rukama, takže vskutku velká švanda.

Pak se ráno vzbudím... A?

Světe div se, sen to nebyl! Pacičky, jež nebyly zvyklé toliko úderničit, velkolepě natekly a najednou mi nejdou ohnout prsty. Do dojení však dostatečně splaskly a já tak mohl do tanku zas posílat už hotový houbový taveňák.

Slabých deset hodin hokny bylo korunováno dojením, kdy jsem si vysál hovno z nohavice a Mýsle rozškrábl cecek, takže v Reykjavíku budou koukat, až na ně z goudy vybafne hnědočervený cucek.

Jinak ke včerejšku:

Je to von, je to von,

ten démon, kravskej démon,

Zdecisson!!!