Po cca 10 slunečných dnech se ta hvězda konečně schovala za mraky, a tak nastává ten nejvhodnější moment 17 tun dojnic vylifrovat na lučiny. Celkem fajn podívaná, tady má totiž jakákoliv odchylka od dennodenního stereotypu cenu piva, ne-li rumu. Holky si zaskákaly jak Blanka v Pekingu a posléze byly tak zdrchané, že ani nepapinkaly.

Bezva dojem mi teď navečer zkazil až kaz, když jsem se šťoural v hubě a vysypalo se kus zubu. Tož to vypadá na výlet do Reykjavíku, už jsem to i oznámil a koukali na mě zas jak na blbce, že si na to nedám obklad z ovčího hovna anebo raději o takových kravinách, co se netýkají hospodářství, nemlčím...

Tak přesně po měsíci opět gejzír, tentokráte do hněda a onačí smrdutosti. Moc turistů ho jistě nespatřilo, jen traktor Massey Ferguson 2040 a já. Pořádnému výstřiku na zadní sklo předcházel již tradičně poučný dialog:

G: Denjek, don´t lift it too much, there´s a leak in the pipe.

Z: Jasná páka, Gunnare, I know, I saw, nothing new for me! Watch, vole!

Tak i přes velmi sofistikovanou debatu cáknula ta hydraulická kapalina z pístu dobrých 5 metrů daleko, a jistěže jsem tu pětitunu nabouchanou šutry z pole zvednul až k nebi, aby mi málem převrátila traktor, neb ovládání i rozvody hydrauliky jsou na té nejnižší možné úrovni, bychom ani jednu ISK zbytečně nezainvestovali. Viz pravidlo 3! Tato kapitola desatera se odrazila i v koupi mobilu, který v ČR stojí 349 Kč, což zas ale naprosto schvaluji, poněvadž netuší, že nám všem, co tu spolu bydlíme, bude stejně úplně na skítu!

Dneska navečer dovalila obří žlutá sedmitunová kráva. Takže po dojení jsme pro přiblížení workoholické nirváně začali stavět nové oplocení a ta kráva (prostě traktor předělaný na bagr) měla na starost kotvení. Kdybyste viděli, jak zatloukala kůl do země, no to by nevymysleli ani soudruzi v postkomunistickém skanzenu v Roketnici... Jinak už si začínám celkem vyskakovat a plánuji tady denně praktikovat na oplátku za jejich krkání a prdění jeden svůj zvyk z Česka, a sice ignoraci příchozích hovorů. Neb mi chtějí koupit mobil, aby mohli volat z dalších koutů 80 hektarového placu, kde se zas Denjek fláká. NASRAT! Závěrem výborná zpráva - dnes jsme vyexpedovali 2 dojnice do Selfossu, kde si užijí trochu té elektriky a pak cirkulárky a kudly; příští týden snad půjde další pár a práce aspoň kapánek ubude.

Boha jeho, co to bylo za kedr na talíři? K obědu to bylo aspoň teplé, a tak zápach loje lehce pominul, ale teď řvát na celý barák: "Mátur!!! Mátur!!! Mátur!!!" a pak se vytasit s tou studenou sračkou od oběda a považovat to za večeři? Né, né a ještě jednou nééééééééé! Čas pobytu u stolu jsem srazil pod minutu a navíc jsem víc sypal do koše, jak pozřel, kolik flaksy a loje jsem z toho hnusu odkrájel. A přitom to maso uvnitř bylo libové, jen to předtím upravit - tam dám sůl, pepř, cibuli, česnek, kmín, ale tady se to jebne na 3 hodiny do trouby, jde se na pole a vytáhne se to tuhé jak veka. Kurva drát, ať už mi ti kreténi islandští pomůžou na poli se šutry a pak budu mít čas, abych jim ukázal, že maso může mít barvu i chuť, brambory se dají předem oškrabat a mohou i vonět a ten rezultát lze jíst i za tepla. Závěrem jsem na Harpiin prolog "Mátur" (jídlo) stylově na celý barák odvětil epilogem: "Hnus!!! Hnus!!! Hnus!!!" Takhle se prostě vařit nedá...

V 10 večer, kdy je tu vlastně odpoledne, Gunni klepe na dveře, že se jede k sousedům vedle na samotu (cca 25 km zas pod nějakou sopku) na fotbal. Tak beru pohory a úti hadry a jde se na věc. Pár fíků jsem nasázel, poziční hra bez ústupků chvílemi slavila úspěch, bjór o poločase vzbudil nevídaný rozruch a jako tahle změna moc fajn záležitost. Jo a Gunnar suverénně za volantem vyžahnul Thuleho, což mi připomnělo Kanáry a Jendu, kterého tímto zdravím, zdar lumpe! No a co se spálenin týče, v tom poločase jsem nepotřeboval ani svetr, moc fajnově jsem se zas spálil od sluníčka, naprostá spokojenost...