Po "obědě" otevírám ještě u stolu jakési laciné noviny pochybného obsahu a před ostatními se tak mlčky vychloubám znalostí islandštiny, že čtu ty poutavé zprávy z jejich nejlepší země na světě. Po cca 10 sekundách, kdy jsem rozpoznal jen čísla stránek a fotky traktorů šup na rubriku s obrázky, kde se cítím takřka jak Islanďan v pracovním táboře nuceně nasazených.

No a najednou se na mě přes celou dvoustránku šklebí jakýsi stařešina a pod sebou má kvanta hemzů v té jejich hatmatilce. Otáčím dál a další islandská držka; a další a další... Pročež dávám hbitě do placu svůj důvtip a toho nejstaršího dědka komentuji asi takto: "Some annonce, where he is looking for him etc? He, he, he!" No a protože jsem jim všem volný asi jako trenýrky hiphopera z Bronxu, jako jediný reaguje (a nutno podotknout, že s úsměvem pod umaštěnými vousy) G. slovy: "Nei, nei, not gay, but icelandic president, the election next week!"

Po "obědě" si dávám šlofíka, když ve 2 buší na okno H. a huláká:

"Haló, haló, hej, hej, the sheep in the canyon, go there and if being stuck, trapped, help them out! Maybe you can take the rope with!"

Ještě v limbu, však suverénně odpovídám:

"Jau, jau, I´m going!"

Nakonec to musí říct ještě dvakrát, anžto se mi nechce věřit vlastním uším, že běžně zachraňují ovce z kaňonu za pomocí lan. Ale dělám tvrďáka, abych zas nebyl za debila a fiflenu, a říkám něco ve smyslu, že není problém, byl jsem na Mařence a na Sněžce, a tak je dostanu z nesnází za každou cenu. Inu, samozřejmě, že jsou mi ty vlněné koule ale ab-so-lut-ně u prdele! Kdo to kdy viděl, abych kvůli hromadě loje riskoval svůj život; a to mi věřte, že tady ty kaňony jsou fakt o držku!

Takže se vyšplhám pod Rófuborg, sklouznu do kaňonu a lebedím si půl hoďky u nějakého fossu, abych se za hodinu vrátil s tvrzením, že jsem to všechno precizně ohledal a ni jedinou ovci jsem nejenže neviděl, ale ani neslyšel a necítil, tak poctivě že jsem to pojal. JSOU TO BLÁZNI!!!

Je toho mraky, jsem z nich rozhořčen, takže pěkně s emocemi, subjektivně a dám do toho i krapet pověstné nesnášenlivosti:

• konečně se mi udělala díra na fusekli a vypadám jak nefalšovaný islandský zemědělec,
• rozbil se bagr, a tak jsme ho nechali stát uprostřed pole, neb nový díl je drahý,
• G. povídám, že ta hovna wapkou bez štítu na ksicht mýt nebudu, což dementoval tím, že mám zavřít hubu,
• přihřátá teplá voda se smí používat jen výjimečně, protože elektrika je drahá,
• S. dnes vytopila mléčnici mlékem, které cca 5x vyhodilo pojistky,
• serou mě tu prakticky všichni kromě S., která sere na mě, i když mě zvala na karty...
• Ropušák se zas holil el. strojkem nad jídelním stolem,
• desinsektátor to tu vystříkal něčím toxickým, kakže S. musela zamést ti haldy much, co se tu všude povalují
• a já vůl jsem holou rukou otřel stůl před večeří (výsledek posuďte sami!)

Poprvé jsem se tu včera najedl a těšil se, až se ten gulášek vsákne do toho masíčka, co jsem si vypiplal, a ta p..a H. (sory ale tady nejde volit jiných slov) tam právě rve ten hnus od kosti, křupky a lůj, co jsem z toho včera vyřezal. Tohle mi hlava nebere, ty vole, kde to jsme? Běžte do p....e, č....i spořiví islandští workoholičtí! N....t, n....t, n....t! Normálně se mi hrnou slzy do očí, to jako vážně...

Starý pán dorazil ze špitálu, kde se mu vrtali v cemru, a hned nato, stejně jako zbylým 5 souputníkům, jsem mu servíroval svůj gulášek. D. říkal "kote kot," což je něco jako "hodně dobrý" a vlastně zachutnalo všem. Nakonec starý pán zrudnul a prohlásil (museli mi tlumočit), že to bylo velice chutné, a že je alergický na cibuli, kterou vyloženě nesnáší, kolikže jsem jí tam nasekal? Řekl jsem 5 kousků, načež zrudnul ještě víc a dodal, že to nešlo vůbec poznat, že bych mohl vařit psy v Číně. Závěrem jsem ho deklasoval postulátem: "We eat dogs in Czech, vole!" a teď už jen čekám, kdy ho díky mé dobrotě otevřou znovu...