Tak včera do kravína vstoupila podezřelá postarší dáma a jala se sama od sebe konverzovati, pročež jsem musel dokonce vypnout Tři sestry, jež mi ječely do uší. Podezřelá právě proto, že se svépomocí představila a svévolně otázala, jak se mi tu líbí a tak. Což už bylo víc jak podezřelé, kor tu, na nacionalistickém (ano, dle jistých údajů je to "nejčistší" národ) Islandu, kde Vámi většina pohrdá, pokud nechodíte v zaprasených děravých teplákách a neposmrkáváte. Ale k té paní - vylezlo z ní, že žije v Paříži, a vše se rázem vysvětlilo. Jak tak všeobecně lidi/konverzaci příliš nevyhledávám, po 3 měsících, kdy tu na Vás každý ale absolutně sere, přišlo celkem vhod a její angličtina byla asi nejlepší, co jsem tu zaslechl.

Závěrem malá vsuvka - její dcera tu se mnou dojí už po 5 dní, tedy jen pasivně, poněvadž je mentálně postižená a nosí helmu jak Eddie Merckx, nicméně ta zas na mě jako první Islanďanka promluvila česky: "Jo, jo!" To teda moc potěšilo a nic na tom nezměnil ani fakt, že ta holka opakuje vše, co jí řeknete...

Fotbolti, bjór, gott nótt!

HALELUJA!

Konečně jsem si dal pořádně do čumáčku. Ale pěkně popořadě.

Nejprve D. bráška donesl do kravína Gulla, pak jsem si dal na zahrádce Saku, abychom posléze zajeli Silveradem na večeři k pumpě, kde se podával chlazený Viking s hamburgrem, hranolky, slaninou a vejcem. To už jsem se začínal pěkně motat, neb v autě došlo ještě na Slota (nejlevnější škopek). Od benzínky jsme si namířili do hor, kde zatímco tlupa zloduchů vedená frenetickým Gunnim rabuje opuštěnou lyžařskou chatu, já popíjím opodál asi pátého Slota a snažím se zvednout kotvu, abych udělal dojem. No nic, chatu kluci rozflákali, popojedem! Mezitím si ještě dáváme doutníček a valíme se brodit řekou směrem k opuštěné stáji, kde nacházíme gin. Čert vem můj labužnický jazýček zvyklý na tuzemáka a slívu, hrnu to tam pod tlakem, co se do bříška vleze...

Ráno v 11 dopoledne se probouzím nějaký pomuchlaný, bez pantoflí a vzpomínek na poslední hodinu té vydatné pařby. Tu mi po "obědě" osvěží D. brácha (má tak debilní jméno, že ho neumím vyslovit, natožpak napsat, takže prostě D. brácha), když bouchá na vrata a ukazuje na půdu, kde nacházím jak pantofle, tak i něco meira pod hromadou bordelu vedle Playstationu. Nevím, o co tomu klukovi přesně jde, ale drží se za nos, a tak mi dojde, že bych to měl asi uklidit. Celkově vzato povedený večírek, jen co je pravda, i kdyby to nebylo moje!!! Jinak S. můj večerní výkon zhodnotila nadšeně slovy: "Very funny!"

Tak jsem zapřemýšlel a ve čtvrtek nás vlastně dělily nějaké 2 cm od předčasného konce Expedice OK (prac. název), jenž by se nesl ve znamení špitálu a odtahovky. Jinak S. dneska "pekla" rebarborovou buchtu, která tedy ani trošku nenaskočila, takže takové kyselé blato. Nicméně - s třetím soustem mi tu nadobro zavanula Česká republika, což jsem kvitoval nahlas s povděkem a slovy: "I like it, really!!!" Pak jsem vydrbal Freju, čímž jsem si náležitě šplhnul, a teď dám Cimrmany, bych si oživil zlatou češtinu a na kutě.Tak tenhle komerční Gullfoss, vážení, včetně duhy, jsem vlastně nemusel vůbec vidět...

Ledovec, gejzír, vodopád, havárie, český kemp (oheň, pivo, buřty v lese), zákaz, láva, jeskyň, monument, brod - to vše během 3 dní, kdy dostala nejvíc do kastle Navara. Musím si to srovnat v hlavě, moc přísný to bylo. Pak dám do éteru nějaké nevšední zážitky; autonehoda je jasným favoritem...